Poslední prázdninová sobota se nesla ve znamení soutěžního maratonu. Nešlo nám o medaile, ale o sběr cenných zkušeností do podzimní části Floriánek Cupu. Nasadili jsme dvě družstva mladších žáků a jedno družstvo starších, odhodlaní, že to prostě nějak dopadne.

Ráno jsme vyrazili do Závišic, kde jsme se pokusili o první zásah. Večer jsme se přesunuli do Klimkovic, kde nás čekala noční soutěž – a s ní i nečekaný bonus v podobě totálního slejváku, který by i kaprům připadal jako nadměrná vlhkost.

Výsledky? Inu, řekněme, že jsme se zapsali do dějin. Třikrát jsme skončili poslední, dvakrát jsme nechtěně zlili diváky (čímž jsme jim poskytli osvěžení zdarma), a jednou jsme viděli rozdělovač letět vzduchem s takovou grácií, že by se za něj nemusel stydět ani olympijský diskobolos.

Ale jak praví staré hasičské přísloví: „Není důležité, jak dopadneš, ale jak u toho vypadáš.“ A my jsme vypadali skvěle – mokří, veselí, a plní zážitků. Atmosféra byla parádní, smíchu bylo dost a zážitek z noční soutěže v dešti se nám vryje do paměti jako ten, kdy jsme se místo výsledků vrátili s historkami, které budou žít dál.

Závišice, 30. 8. 2025

Klimkovice – noční útoky, 30. 8. 2025